Blok Domov. Jako doma/Rad Bandit
Můj svět bez domova

Vernisáž: středa 21/06/2017 součást bloku Domov od 16:30
Otevírací doba: Po–Pá 15–19, So–Ne 13–17
Prázdný komerční prostor: Důl Hlubina, Nové koupelny

 

MapaVstupenky

Můj svět bez domova – fotografická výstava naruby
Co se stane, když otočíme objektiv jiným směrem než obvykle? Co se stane, když ženy bez domova projednou přestanou být objektem mediálního zájmu, anebo naopak společenského nezájmu a samy uchopí fotoaparáty a tím i příležitost pootevřít dveře do svého světa? Co zachycení jejich obrazů vypovídá o nás samotných a o době, ve které žijeme?

Co je Můj svět bez domova?
Jsou ženami bez domova, neviditelnými superhrdinkami dnešní doby. V průběhu posledních tří let fotily na jednorázové analogové fotoaparáty a zkoumaly svůj svět i co je za jeho hranicemi. Unikátní výstava amatérských momentek žen bez domova žijících v Praze je součástí rozsáhlé studie, jejímž výstupem je právě tato výstava a v budoucnu také kniha. Ta přináší životní příběhy a obrazy žen a kombinuje tak prvky orální historie a vizuálně narativní analýzy. Autor projektu a výzkumník Rad Bandit k tomu říká: „Foťáky jsme ženám bez domova rozdali poprvé v roce 2013, nešlo tehdy ještě o ucelený koncept, ale pouhý experiment. Ženy se možnosti fotit chopily s nadšením. Focení přitom nepodléhalo žádnému zadání. Když se nám pak vyvolané filmy vracely, zjistili jsme, že v rukou držíme skutečný poklad. Vznikl proto vizuálně-narativní projekt Můj svět bez domova, který diváka dovede do míst, kam by se jinak nikdy nedostal, do světů žen bez domova. Jedenáct vizualizovaných příběhů, téměř třicet ruliček filmu, desítky hodin rozhovorů. Nyní se blížíme do finále.“

Co uvidíme?
Poezie snapshotové fotografie nás zavede do všedního prostředí (ne)domova, ubytoven, azylových domů, parků, křoví, na cesty i na loď. Přiblíží svět dominantních i epizodních postav každodenní optikou žen, jejich věcí, mužů, přítelkyň, pohledů a postelí. Pokojové rostliny, knihy, okna, poličky, boty, batohy a ostatní předměty v bezdomově, o kterých jsme neměli ponětí, dávají tušit důležitost triviálního. Pochopíme absurditu ztráty, která se zrcadlí v nekonečném úsilí nalézání. Slovy jedné z fotografek, Evy: „Fotila jsem věci úplně běžné, každodenní, nad kterými by se bydlící člověk možná ani nepozastavil, a přitom pro mě jsou hrozně důležité.“

Proč je to důležité?
Hledáme odpověď na otázku, co se stane, když jsou ženy žijící zkušenost bezdomovectví vyzvány popsat svůj život svými vlastními slovy a svými obrazy. Objevujeme lidskost, radost, sílu a vůli nevzdat se. Objevujeme také nespravedlnost a propojení bezvýchodnosti, smutku a znevýhodnění na základě genderu, sexuality, etnicity, prožitého násilí a sociálního statutu.

Výstavu připravila obecně prospěšná společnost Jako doma – Homelike, která upozorňuje na genderové aspekty bezdomovectví a klade důraz na aktivní zapojení žen bez domova do činnosti organizace. Kurátorem výstavy je fotograf Václav Jirásek.

Další info: www.jakodoma.org